Historie čokolády aneb hořkosladký příběh

Čokoláda. Někdy sladká, jindy hořká, vždycky ale vynikající. Když se teda umí. A právě tenhle hořkosladký příběh rozhodně stojí za sdílení. I za přečtení. Než se totiž dostala k nám, zažila toho víc než dost. 

Mexiko, kolébka zlatého nápoje

Představte si, že se vrátíme v čase o nějakých tři tisíce let zpět. To je už je pěkná řádka, co? Pro kakaové boby ne. Už v té době je totiž vesele sbíraly indiánské kmeny v mexických deštných pralesích.

Indiáni věděli, čeho si cenit

Například takoví Mayové ve čtvrtém století položili základy naší milované horké čokoládě. Z kakaových bobů jako první uvařili hořký nápoj, kterého si cenili nad zlato. S čímž nemůžeme jinak než souhlasit. A co teprve takoví Aztékové? Ti laťku ještě zvedli. Nápoj pili pouze vládci a vyvolení během obřadů.

Azt%C3%A9ck%C3%A1%20%C4%8Dokol%C3%A1da

Například při lidských obětech dávali indiáni božský nápoj i těm nejposlednějším otrokům. Chtěli tak zmírnit strach z toho, co je čeká. No, co si budeme povídat. Po hrnečku dobré čokolády se na všechno kouká trochu lépe.

To by nebyli Evropané, aby zase něco neodvezli domů

No to by opravdu nebyli. Názor na Kryštofa Kolumba můžeme mít různý, ale jedno mu neupřeme – po světě se podíval. Dokonce i do tehdejšího Mexika, někdy kolem roku 1500. Avšak když se vrátil do Španělska, na královském dvoře s kakaovými boby nepochodil.

To až za 20 let Hernán Cortéz! Teprve on dokázal královně Isabelle popsat, jaké bohatství se v srdcích pralesů Mexika skrývá.

  • Vysvětlil, že kakaové boby jsou tak ceněné, že se dají používat i jako platidlo. Třeba pokud jste měli po kapsách kolem sta kakaových bobů, mohli jste si koupit pěkně vypaseného krocana.

  • Přivezl s sebou i návod na přípravu nápoje. Španělé byli ale zmlsanější než indiáni. Přidali proto do napěněné hmoty ještě med. No a byla to láska na první ochutnání!

Španělé byli na čokoládě tak trochu závislí

Čokoláda se rychle stala velmi oblíbeným nápojem na španělských šlechtických dvorech. Příprava čokolády byla střeženým tajemstvím. Hnědé zlato se stalo dokonce španělským národním nápojem

%C4%8Cokol%C3%A1da%20dob%C3%BDv%C3%A1%20Evropu

Čokoláda dobývá Evropu

Nic ale netrvá věčně. A tak se pomalu ale jistě tajemství přípravy čokolády začalo šířit mezi ostatní státy. Na začátku 17. století už si při čokoládových dýcháncích libovali Italové i Francouzi.

... ale jenom tu bohatou

Je to tak. Čokoláda nebyla nic pro nižší třídy. Delikatesa putovala pouze od dvora ke dvoru. Mezi čokoládové nadšence patřil například francouzský spisovatel Voltaire, který ji míchal s kávou. Nebo třeba takový Napoleon? Ani on neodolal kakaovému šílenství.

... a taky poráží kávu

Alespoň tedy v Anglii. Začaly se zakládat podniky zvané „chocolate houses“. Ty dokonce předběhly dnes známé coffee houses – kavárny.

Pak už to šlo rychle. Do devatenáctého století byla čokoláda pro normální lidi jen legendou. Ale s příchodem masové výroby, kterou odstartovaly technické vynálezy, už mohli mlsat všichni.

Od průmyslové revoluce až po světovou válkou

  • První hydraulický lis na čokoládu světu představil v roce 1828 Nizozemec Casparus van Houten Sr. Díky němu umíme oddělit kakaové máslo od kakaové hmoty. Jeho patentu ale brzy vypršela ochranná lhůta. A tak začali žně.

  • První tabulková čokoláda z roku 1847 se připisuje anglické čokoládovně J. S. Fry & Sons. I když se o tom do dneška vedou spory.

  • První mléčnou čokoládu vytvořil v roce 1875 švýcarský čokolatiér Daniel Peter přidáním sušeného mléka ( a to je zas vynálezem Henryho Nestlé).

A pak už to šlo ráz na ráz. Výrobci začali experimentovat. Měnili poměry, vyráběli nejrůznější příchutě i posypy. Svět zkrátka zasáhla čokoládová epidemie. Našli jste ji na každém rohu a nikdo se jí nevyhnul.

 %C4%8Cokol%C3%A1da%20b%C4%9Bhem%20sv%C4%9Btov%C3%A9%20v%C3%A1lky

Čokoláda si cestu mezi širokou veřejnost našla ale v těch nejsmutnějších časech. K jejímu rozmachu přispěly právě světové války. Vojákům na frontu se totiž pro zlepšení morálky posílaly malé kousky čokolády. 

Poklad je to i dnes

Dnes si může čokoládu dovolit opravdu skoro každý. Ale zamyslete se. Přeci jen ji stále považujeme za něco luxusního. Odměnu, za dobře vykonaný úkol. Dárek pro naše blízké. Nebo pro nás samotné, když se chceme trochu rozmazlit.  

Pozor: Dokážeme zaručit jen to, že čokoláda JANEK se rovná tomu dokonalému aztéckému zlatu. Zlatu, kvůli kterému se tenkrát Cortéz plavil přes půl světa. 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení